Svět podle Quarka

Max Picard ( 1888 - 1965 )

Švýcarský myslitel,který nebyl ani profesionální historik či sociolog, nýbrž byl původním povoláním lékař.

Po studiích pracoval jako asistent na univerzitní klinice v Heidelbergu a zde také docházel na přednášky z filozofie  E.Troeltsch a H.Rickert ).Picard dlouho medicínu neprovozoval a brzy se začal živit psaním: zprvu se zabýval fyziognomikou (v roce 1930 vydal studii o lidské tváři a v roce 1937 vyšly jeho Hranice fyziognomiky).Po válce se Picardovi eseje, v nichž kombinuje diagnostické schopnosti lékaře s nemalým kulturním rozhledem, věnují věcem obecnějším a především krizi evropských hodnot. Vedle knihy Hitler v nás, která vyšla v roce 1949, publikoval rovněž rozsáhlou studiu, nazvanou Zničený a nezničitelný svět (1951), a dílo na němž mu záleželo nejvíce, Člověk a slovo (1955).

...

 ,,A bylo psáno, že Svatý Tychon prosil Bohorodičku, aby byl ještě dlouho mír na Zemi, a tu mu apoštol Pavel dal silným hlasem na vědomí, kdy mír přestane. Takto pravil: Až budou všichni mluvit o míru a řádu, pak se náhle rozpoutá všeobecné ničení.,,

         Leskov, Okouzlený poutník

...

Max Picard původním povoláním lékař, určuje diagnózu soudobé krize současného člověka, soudí, že průvodním znakem tohoto stavu je diskontinuita, je to nesouvislá změť a tříšť, která se valí do jeho nitra a tento člověk, který ztratil historickou pamět a povědomí o souvztažnosti dějin, je snadným objektem pro manipulaci a protože se děsí nicoty svého nitra je vděčný za jakýkoliv podnět který zaplní tuto prázdnotu, jednu chvíli jeho nitro naslouchá světci a vzápětí jím prosviští kreatura Hitlerova zjevu.

Současný člověk je tedy nikoliv aktivním tvůrcem dějin, který si je vědom svého pevného místa v zakotvení a řádu světa, ale pasivním objektem, nezaleží tedy na jeho svobodné vůli, tu již dávno ztratil, tím, že zavrhnul Absolutno ve prospěch falešných model. 

Podmínky  pro nacistickou ideologii pro Hitlera samotného byly dány, nacismus samotný , lze tedy definovat jako vemlouvavé nařvané nic, které zaplňuje prázdnotu po Absolutnu. Svět který netrvá v čase a je v něm ukotven, nýbrž okamžik, který vládne, od jedné časové prodlevy k druhé, od jednoho povelu k druhému.

Hitlerův nacismus tedy nebyl jakýsi výmyk z dějin, naopak zdá se, že byl spíše velmi pravděpodobmou možností, alternativou vývoje budoucnosti.

Ve středověku bylo dobro i zlo odděleno jasně vymezenou dělící čárou, zde byl Bůh, personifikace dobra, tam rohatej ďábel, ztělesněné zlo, pravda zjednodušený pohled, ale pro základní orientaci ,,prostého,, člověka byla vodítkem a orientačním bodem po celá staletí.Tuto jasně definovanou hranici ruší až současný člověk s nástupem osvícenství, kde mizí jasné obrysy hodnotové škály, rozplizlé v nedefinovatelné nic, Bůh (Absolutno, chcete - li) je mrtev, prohlašovali hrdě osvícenští věrozvěstové.Ve světě kde není ani Boha ani ďábla je možné a myslitelné a bohužel i realizovatelné cokoliv i Hitlerovo nacistické obludárium s plynovými komorami,vyhlazovací válkou, pseudovědeckými předsudečnými bláboly o nadřazenosti rasy.

Námitka proti těm, kteří by chtěli namítnout, že i středověký člověk, který by se měl bát Boha, dopouštěl se zvěrstev v podobě pogromů na Židovském obyvatelstvu. Ano, ale nikdy to nebyl program vládnoucí elity, zosoběné králem, naopak vždy byli pod jeho ochranou a požívali jistých privilegií, byť žili v ghetech, ale to vžádném případě neznamená na okraji společnosti.

V obecně lidské rovině se pogrom středověký v protikladu k nacistickému jeví jako zločin z vášně, jistě odsouzeníhodný, ale v řádu lidství pochopitelný, k zločinu, který je spáchán z čistě chladného kalkulu, neboť prázdno a nic se realizuje skrze utrpení nevinných ,aby sobě a aby světu dalo najevo,že jest.

Morové epidemie, které si výbírali daň po stovkách a tisících obětí, vehnali člověka v   tichou obžalobu Boha, ale proti Bohu, proti absolutnímu dobru, tak jak bylo chápáno a nazítráno středověkým člověkem bylo nemožno obrátit svou nenávist, ta se projevila hnána existencionálním strachem proti těm, kteří byli odlišní od většinové společnosti, ať to bylo, jejich vzevzřením, či náboženským vyznáním, tedy proti Židům.

Ano a je tady námitka, kde se z úcty k nevinné oběti, snad nesluší ani spekulovat, ano oběti je opravdu lhostejno z jakých pohnutek je vražděna.

Ale šest miliónu zavražděných lidí? V osvíceném dvacátém století, člověkem, který se holedbal a chlubil, že překonal stadium slepé poslušnosti vůči Absolutnu, ten osvícený člověk, který si namyšleně namlouval. že iracionální běsy má pod kontrolou a vědecko - psychoanaliticky zváženy jako na nejpřesnějších lékárnických vahách dopustí a instaluje kreaturu Hitlerovu téměř jako samozřejmý jev. 

článek není dokončen